První skutečné mince se objevily v Malé Asii, v království Lydie. Obvykle byly vyrobeny z elektra – přírodní slitiny zlata a stříbra – nebo zlata.

Tyto rané mince byly často raženy pouze na jedné straně, zatímco rubová strana vykazovala jen otisk razidla. Nebyly „krásné“ v moderním slova smyslu. Jejich hlavní funkcí bylo zaručit hmotnost a čistotu kovu.

Poznámka

Velké starověké říše (např. Egypt za Ramesseho éry) mince nepoužívaly. Ekonomika fungovala na základě hmotnosti kovu nebo naturální vrácené částky

Keltské mince

• statéry (většinou zlaté), někdy nazývané duhovky, se dodnes nacházejí po celé Evropě
• jsou velmi malé
• jsou většinou hodně stylizované, někdy až abstraktní a někdy tak mají překvapivě „moderní“ vzhled vzhled

Zde mince začínají vypadat jako mince, které známe dnes. Řecké drachmy, zejména aténské, se staly důležitými obchodními mincemi s detailními reliéfy a vysokou uměleckou hodnotou.

Řím vytvořil některé z nejvlivnějších mincí v evropských dějinách: stříbrný denár, stříbrný, bronzový nebo mosazný sestercius, zlatý aureus a později zlatý solidus zavedený Konstantinem.

Římské mince často nesly realistické portréty, standardizaci a symboly moci. Byly penězi, ale také politickou propagandou.

Po pádu Říma se ražba mincí zjednodušila a stala se lokálnější. Nejdůležitější raně středověkou mincí byl stříbrný denár, znovuzavedený a standardizovaný za Karla Velikého. Je to mince velmi jednoduchého až primitivního vzhledu.

V Anglii a vikingském světě hrály podobné role penny. Rané penny byly malé a jednoduché, ale některé pozdější typy, jako například havraní penny, se staly vizuálně charakteristickými a zajímavými.

Vrchní středověk přinesl pestřejší a krásnější mince.

Na Pyrenejském poloostrově se používaly stříbrné realy, jejich násobky byly odvozeny. Nejznámější je „Osmička“ – Pieces of eight, zlaté escudo, dvojité escudo je známé z Dumasových románů jako dublon a maravedi – původně mince přijatá od Arabů, později se stala malou měnou vyrobenou z tepaného stříbra nebo mědi.

Ve Francii zavedl Ludvík IX. nové mince, jako například écu a gros tournois, velkou stříbrnou minci, která později inspirovala pražský groš. Solidus však zůstal v oběhu dlouho, jen už nebyl zlatý, ale často měděný a jeho název byl zkrácen na „sou“ – tak ho známe z mnoha knih.

V Anglii je penny běžnou mincí, postupně se rozšířil šilink a vznikla velká zlatá mince Noble.

Ve střední Evropě

Brakteát byl pokusem nahradit často padělaný denár. Brektát se používal během 13. století a nebyl příliš populární. Byla to tenká jednostranná mince nahrubo ražená z tenkého plechu. Rub = negativ líce, je zajímavá, ale nepraktická

Pražský groš (13.–14. století)

V roce 1300 byly nalezeny na místě dnešní Kutné Hory stříbrné žíly. Tahle naleziště byla v té době největším nalezištěm stříbra na světě. Václav II. začal razit novou, vysoce kvalitní minci a jako vzor použil tourský groš. Jeho Pražský groš se stal jednou z nejvýznamnějších mincí střední Evropy ve 14. a 15. století.

Pražský groš je velká stříbrná mince, vysoce kvalitní ražby, dočkala se široké rozšíření, ve 14. století se stala sdíleným  středoevropským standardem.

Pražský groš se stal jednou z nejdůležitějších mincí 14. a 15. století. Byla to velká, vysoce kvalitní stříbrná mince ražená po objevu bohatých ložisek stříbra poblíž Kutné Hory.

Rostoucí význam nabývaly i zlaté mince. Italské floriny a dukáty se rozšířily po celé Evropě a dukát zůstal po staletí prestižní mincí vysoké hodnoty. Dukát – propagovaný Karlem IV. a používal zlato ze zlatých dolů v Kremnici (Slovensko) se stal standardem pro.nevyšší nominály po staletí. Dukáty jako „vlajková loď“ s vysokou nominální hodnotou razili panovníci a významní šlechtici až do moderní doby.

15. století bylo poznamenáno dlouhými konflikty, jako byly husitské války, stoletá válka a válka růží. Tyto konflikty poškodily ekonomiku i ražbu mincí.

V Čechách kutnohorská mincovna přestala fungovat během husitských válek, ale už leta před nimi byly groše často znehodnoceny a špatně raženy. Menší mince, jako parvus, půlgroš a měděné mince, se staly mnohem běžnějšími v denním oběhu. Kutnohorská mincovna nefungovala, groše ražené před válkou Václavem IV. byly znehodnotily se a obsahovaly více mědi než stříbra a jejich ražba byla nekvalitní. Ani mince z té doby, které se dochovaly dodnes, nejsou hezké. Za standard poctivého groše byl proto stále považován groš Václava II.

Menší mince (parvus, půlgroš) se rozšířily mnohem více, protože groš, zejména ten vysoce kvalitní, byl pro mnoho lidí nedostupný. Měděné mince (např. husitský  „flútek“ s kalichem) – jejich design a kvalita ražby byly velmi špatné, ale byly to mince, které byly nejvíce v oběhu.

Tolar byl jedním z velkých milníků raně novověkého mincovnictví. Byla to velká stříbrná mince vysoké hodnoty a spolehlivého složení, široce přijímaná nejen ve střední Evropě, ale i v mezinárodním obchodě.

Tolar později ovlivnil název a koncept dolaru. V mnoha koloniích a obchodních oblastech se velké stříbrné tolary, hlavně ty tereziánské (model 1780) staly důvěryhodnými nositeli hodnoty.

 

Gulden je zlatá mince ražená v Nizozemsku a byla ceněnou mincí, kterou s radostí přijímali obchodníci a námořníci po celém světě. Používala se pro účetnictví a jako skutečná měna a používala se v různých variantách

Velké stříbrné a zlaté mince jsou působivé, ale každodenní život závisel na malých mincích. Ve střední Evropě, zejména v německy mluvících zemích, se haléř stal jednou z nejběžnějších malých nominálních hodnot.

Groše mohly být mzdou řemeslníka. Dukáty se používaly ve velkém světě, mohly koupit politický vliv nebo majetky. Chléb, pivo a drobné služby se však platily malými mincemi, jako jsou haléře, parvus, sou nebo měďáky.

Za Ludvíka XIV. se francouzské mincovnictví posunulo k strojovému ražení mincí. To přineslo mnohem vyšší kvalitu, ražba byla rychlejší, kvalitnější a dávala lepší ochranu proti podvodům. Ludvík si nechal razit vlastní verzi Écu d’or a protože měla na líci pěkný portrét Ludvíka, stala se známou jako Louis ‚or. Název écu se pak začal používat hlavně pro stříbrnou minci. Louis d’or, jakožto vysoce kvalitní zlatá mince, byla poté během třicetileté války distribuována po celé Evropě s francouzskými vojáky.

Louis d’Or, vysoce kvalitní zlatá mince, měla frézovaný okraj, který pomáhal předcházet ořezávání a padělání. (zoubkovaný okraj a kvalitu strojní ražby padělatel v malé dílně nedokže napodobit) Již tehdy měla mnoho rysů moderních mincí.

Po Francouzské revoluci zavedla Francie nový měnový systém založený na franku. Frank byl standardizovaný, praktický a vydávaný v několika nominálních hodnotách. Frank byl vysoce kvalitní a standardizovanou měnou v několika hodnotách (nejznámější je Napoleonův zlatý dvacetifrank). Protože měl různé nominální hodnoty, byl vynikající pro široké použití a snadno se šířil – a s ním se rozšířil i nový princip – mít jednu měnu se standardizovaným a systematizovaným systémem hodnot, jak známe mince dnes.

Napoleonův zlatý dvacetifrank se stal jedním z nejznámějších příkladů. Frank pomohl šířit moderní myšlenku jednotné měny se systematickým souborem hodnot. Frank je někdy označován jako „první evropská měna“ nebo předchůdce eura.

Po vzniku Spojených států se americký dolar vynořil z tradice velkých stříbrných obchodních mincí. Byl ovlivněn jak středoevropským tolarem, tak španělskou osmičkovou mincí.

Nejstarší dolary byly měděné, ale stříbrný dolar se postupně stal standardem. Stříbrný dolar se stal klasickým obrázkem amerických peněz, ačkoli existovaly i zlaté varianty. Postupem času se dolar stal jednou z nejvlivnějších měn na světě.