Pražský groš 1403 – Václav IV.
21,25Kč
Pražský groš 1403 – Václav IV.
Prožívejte historii na vlastní kůži. Držte v ruce minci, pro kterou se na počátku 15. století prolévala krev, kvůli které vznikaly husitské bouře a kterou platil Jindřich ze Skalice v kultovní hře Kingdom Come: Deliverance.
Tato autentická kovová replika pražského groše krále Václava IV. přenese váš LARP, RPG nebo deskovou hru do temného a surového středověku.
Pro koho je mince Pražský groš
Je to herní mince pro použití v deskových hrách, cosplay, larpech a rpg, v divadle apod. Užijí ji například LARP hráči, RPG gamemasteři, sběratelé fantasy předmětů a fanoušci epické mytologie.
Specifikace repliky Pražských grošů
Proč si ji pořídit
✔ velká středověká mince (30 mm)
✔ kovové provedení – žádný plastový token
✔ ideální jako herní měna pro RPG a LARP
✔ autentická historická inspirace
Použití
stolní RPG (DnD apod.)
herní platidlo, trofej
atmosférický doplněk kostýmu.
LARP a historické akce
rekvizity do filmu a divadla
sběratelské fantasy předměty
Pražský groš 1403 – Václav IV.
Mince zrozená v časech chaosu a hrdinů
Zatímco groše Václava II. byly symbolem neotřesitelné stability, pražský groš Václava IV. (vládl 1378–1419) vypráví příběh dramatické proměny Evropy. Kvůli politickým nepokojům a nedostatku stříbra se kvalita mincí postupně snižovala, což paradoxně vedlo k tomu, že se tyto mince staly masovým platidlem vojáků, žoldáků a husitských bojovníků.
Naše replika věrně zachycuje specifický design ražby Václava IV. Na lícní straně (averzu) najdete typickou českou královskou korunu s opisem WENCEZLAUS TERCIUS, na rubu pak ikonického českého lva a nápis GROSSI PRAGENSES. Mince záměrně nese jemné stopy opotřebení a dobových nedokonalostí ražby, což jí dodává na stoprocentní uvěřitelnosti.
WENCEZLAUS TERCIUS?
Možná se ptáte, proč je na groši Václava IV. napsáno WENCEZLAUS TERCIUS a ne Quartus.To je zábavná okolnost a nezná ji ani většina českých fanoušků historie. V Čechách vládlo postupně 5 panovníků jménem Václav (WENCEZLAUS). První z nich byl kníže Václav z první třetiny desátého století, který se stal světcem a většina historiků i kronik ho drží „mimo pořadí“. Prostě Svatý Václav, patron české země.
Král Václav I. vládl v první půlce 13. století a jeho vnuk Václav II. na přelomu 13./14. století. Oba to byli silní, bohatí a úspěšní panovníci. Za Václava II. došlo k objevu tehdy největších stříbrných nalezišť na světě na místě, kde následně rychle vzniklo město Kutná hora. Po Václavovi II. nastoupil jeho syn Václav III. Jenže ten vládl necelý rok a byl zavražděný. Navíc ho předcházela pověst spíš nezodpovědného floutka.
Následovalo pár let chaosu a občanské války, které skončily nástupem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny – což byla sestra Václava III. a dcera Václava II. Lucemburci se tedy odvolávali na kontinuitu k Václavovi II., ne jeho synovi. Navíc jako PR bylo efektivní odvolávat se na mocného bohatého krále, který ke koruně připojil řadu území – a ne na jeho syna, který (byť ne vlastní vinou) v historii nezanechal větší stoopu. A tak ho Lucemburci prostě zcela ignorovali, jako by nikdy nebyl.
Takže syn Karla IV. Václav nastoupil na trůn jako Václav III. (Ano , papírově byli na českém trůně dva různí králové se jménem Václav III.) A tak se i podpisoval. Jeho identitu jako Václava IV. vytvořili až dodatečně kronikáři. Kdybychom to chtěli udělat trochu zábavné, mohli bychom říkat, že Václav IV. je král který ve skutečnosti neexistoval.
Pro koho je Groš Václava IV. stvořen?
- LARP a Reenactment: Absolutní povinnost pro akce z období 15. století, husitských válek nebo pozdního středověku.
- Fanoušci Kingdom Come: Přesná replika měny, kterou se nechali inspirovat i autoři hry KDC a se kterou operujete v herním světě Posázaví.
- Deskové hry a RPG: Dokonalý kovový upgrade pro jakoukoli fantasy či historickou hru, kde papírové žetony nestačí.
- B2B / Suvenýr pro hrady: Ideální upomínkový předmět pro památky spojené s lucemburskou a husitskou érou.
Technické parametry
- Panovník: Václav IV. (1378–1419)
- Historická předloha: Pražský groš, ražba Kutná Hora (Vlašský dvůr)
- Průměr: 27 mm (ideální velikost pro manipulaci v rukavicích či měšci)
- Materiál: Vysoce odolná zinková slitina Zamac
- Povrchové úpravy v nabídce:
- Silver / Stříbro (vzhled nově vyražené mince pro muzea a měšťany)
- Silver patina (patina, ideální pro běžné larpové placení)
- Měděná patina (simulace opotřebovaného, tehdejšího „ošizeného“ groše s vysokým obsahem mědi)
Jak se liší groš Václava II. a Václava IV.
Na první pohled bychom mohli říct, že hlavně textovým inscriptem WENCEZLAUS SECUNDUS vs WENCEZLAUS TERCIUS. Ale rozdílů bylo mnohem a my je v našich replikách podpořili. Groš Václava IV. byl svědkem divokých a nebezpečných časů, navíc to byla doba kdy se královské pokladně nedařilo. Takže král minci znehodnocoval inflací (jako to koneckonců dělají vlády dodnes). Groš Václava IV. byl trochu menší a jeho složení bylo šizené. Zatímco Václav II. používal mincovní stříbro blízké 925, Václav IV. do něj dal přidávat měď a to až na třetinu obsahu kovu. A nejviditelnější byla kvalita ražby – Groše Václava II. jsou precizní, ražba je pečlivá a perfektní. Groše Václava IV. jsou odbyté. Ražba je odbytá a chybová. Mince navíc byly v oběhu velmi dlouho a obměňovaly se pomalu, proto bylo typické, že jsou hodně opotřebované a ražba (která i tak by odbytá) občas až skoro ztrácela čitelnost. My jsme pro naši repliku použili ještě docela dobře zachovaný nález tehdejšího groše, ale i tak jsou na něm všechny zmíněné nedostatky (záměrně) dobře viditelně. Groš Václava II. dával najevo, že ho razí bohatý a silný král. Groš Václava IV. ukazuje zemi v rozkladu, řítící se do občanské války.
Dobová autenticita
Dnes jsme zvyklí na měnu, která se pravidelně obměňuje a starší mince rychle mizí z oběhu. Ve středověku to ale fungovalo jinak.
Mince zůstávaly v oběhu desítky let a bylo zcela běžné, že vedle nových ražeb kolovaly i výrazně starší kusy. Například pražské groše byly používány od 14. století až hluboko do období třicetileté války.
Novější mince sice často obsahovaly méně drahého kovu a postupně se zmenšovaly, ale starší, kvalitnější kusy z oběhu nemizely – naopak byly ceněné.
Navíc v obdobích krizí, jako byly husitské války, docházelo k výpadkům výroby. Kutnohorská mincovna tehdy delší dobu nepracovala, a tak bylo zcela běžné, že v oběhu zůstávaly i mince staré desítky let.
Proto je historicky věrohodné, když se ve vašem herním světě mísí různé typy mincí a různá stáří – přesně tak, jak tomu bylo ve skutečnosti.
Doprava a doručení
Zasíláme do celého světa z Prahy.
📦 Cena dopravy
Cena dopravy je fixní.
Protože je cena dopravy fixní, větší objednávky proto nabízejí výrazně lepší poměr ceny za minci.
Můžete vybrat dopravu kurýrem na adresu nebo Zásilkovnou do boxu nebo na výdejní místo.
V ČR a na Slovensku je možné platit i dobírkou.
Je možné vyzvednout objednávku i u nás ve skladu v Praze 6 Dejvicích a zaplatit na místě.
🚚 Dodací lhůta
Snažíme se posílat během 1-2 dnů a doprava pak trvá většinou 2 dni.
📬 Způsob dopravy
v ĆR a na Slovensku používáme nejraději Zásilkovnu nebo PPL.
Sledování je zajištěno pro všechny objednávky.
Žoldnéřův měšec
Čechy, léto léta Páně 1402
Déšť bubnoval do šindelové střechy hostince U Zlatého jelena a proměňoval cestu za okny v proud bahna. V lokále bylo šero. Jen několik lojových svící zápasilo s kouřem z krbu a mezi stoly se nesla vůně mokrých plášťů, piva a pečené cibule.
Mikuláš si přisunul korbel blíž k sobě a zahleděl se do jeho temné hladiny.
„Takže opravdu odcházíš?“
Muž naproti němu přikývl.
Jmenoval se Jan z Křince, ale málokdo mu tak říkal. Pro většinu lidí byl prostě Jednooký Jan. Levé oko mu před lety vzal šíp někde u hranic Lužice a od té doby nosil přes tvář koženou pásku.
„Odcházím.“
„Ke komu?“
„K markraběti Joštovi.“
Mikuláš si odfrkl.
„Až do včerejška jsi tvrdil, že Jošt je zrádce.“
„Až do včerejška jsem neměl prázdný měšec.“
To byla odpověď, proti které se těžko argumentovalo.
Hostinský kolem nich prošel s džbánem piva a někde v koutě se rozesmála skupina formanů. Jinak však bylo ticho.
Za okny se stmívalo.
Mikuláš vytáhl z opasku kožený měšec a vysypal jeho obsah na stůl.
Několik grošů.
Dva menší stříbrné peníze.
A jedna cizí mince, kterou získal před lety od německého obchodníka.
Nic víc.
To byl celý jeho majetek.
Jan se na mince podíval.
„Kolik máš?“
„Dost na tři týdny.“
„Dva.“
„Tři.“
„Jíš moc.“
Mikuláš se neubránil úsměvu.
Tohle byla jejich stará hra.
Přeli se o všechno.
O ceny koní.
O víno.
O ženy.
O krále.
O válku.
A teď se přeli o to, kolik dní dokáže člověk přežít za několik grošů.
Jan sáhl do svého měšce a položil na stůl další minci.
Groš.
Čerstvě ražený.
Mikuláš ho okamžitě poznal.
Kutná Hora.
Stříbro.
Dobrá mince.
„To je záloha?“
„To je připomínka.“
„Čeho?“
„Že věrnost je krásná věc. Ale nezasytí tě.“
Venku zahřmělo.
Hostinský přiložil do ohně.
V krbu zapraskalo mokré poleno.
„Víš, co je zvláštní?“ řekl po chvíli Jan.
„Ne.“
„Když jsme byli mladí, mysleli jsme si, že války vedou králové.“
„A nevedou?“
„Ne.“
Ukázal na stůl.
Na hromádku mincí.
„Vedou je tyhle malé kulaté věci.“
Mikuláš mlčel.
Protože věděl, že má pravdu.
Před deseti lety by za krále Václava položil život.
Před pěti lety také.
Dnes?
Dnes si nebyl jistý.
Král seděl někde na hradě.
Páni se hádali.
Markrabata se hádala.
Každý tvrdil, že právě on bojuje za dobro země.
A přitom všichni chtěli totéž.
Moc.
A peníze.
Zatímco obyčejní vojáci stáli v blátě a čekali, kdo jim zaplatí příští žold.
„Pamatuješ na Benešov?“
Jan přikývl.
Jak by mohl zapomenout.
Pevnost hořela.
Dva dny bez vody.
Třetí den bez jídla.
A potom přišel posel.
Nepřinesl posily.
Nepřinesl rozkazy.
Přinesl truhlici.
Malou dubovou truhlici plnou mincí.
A během jediné hodiny byli všichni připraveni bojovat znovu.
Tak jednoduché to bylo.
„Vidíš.“
Jan poklepal na stůl.
„Nejsou to prapory.“
Další poklepání.
„Nejsou to erby.“
A ještě jedno.
„Jsou to mince.“
Mikuláš si jednu vzal do ruky.
Byla studená.
Těžší, než si pamatoval.
Kolikrát už podobnou držel?
Tisíckrát?
Desettisíckrát?
Zaplatil jimi nocleh.
Jídlo.
Boty.
Nový opasek.
Lékaře.
Hrob pro kamaráda.
Výkupné.
Pivo.
Život.
Smrt.
Nakonec všechno vždycky skončilo u mincí.
„A přesto odcházíš.“
Jan přikývl.
„Ano.“
„I když nevíš, jestli má Jošt pravdu.“
„Nevím.“
„A nevadí ti to?“
Jednooký Jan se zamyslel.
Dlouho.
Tak dlouho, že Mikuláš skoro čekal nějakou moudrost.
Nakonec se bývalý voják jen pousmál.
„Víš, co jsem se naučil?“
„Co?“
„Že pravdu mají většinou mrtví.“
„Jak to myslíš?“
„Živí se o ni hádají. Mrtví už vědí.“
Oba se rozesmáli.
Až příliš hlasitě.
Možná proto, že v tom bylo víc pravdy, než by si přáli.
Déšť pomalu ustával.
Za okny se mezi mraky objevily první hvězdy.
Jan dopil pivo.
Vstal.
Přehodil si plášť přes ramena.
A vzal do ruky svůj měšec.
Ten samý měšec, který s ním procestoval půl království.
Bylo v něm jen několik mincí.
A přesto představoval celý jeho budoucí život.
„Tak tedy sbohem.“
„Sbohem.“
„Když se za rok vrátím, koupíš pivo ty.“
„Když se za rok vrátíš, koupím celý sud.“
Jan se usmál.
Pak otevřel dveře.
Dovnitř vnikl chladný večerní vzduch.
A on zmizel ve tmě.
Mikuláš zůstal sedět sám.
Před sebou několik grošů.
Celý svůj majetek.
Celou svou budoucnost.
Natáhl ruku, sesypal mince zpět do měšce a pevně jej zavázal.
Ráno se bude muset rozhodnout.
Stejně jako tisíce jiných mužů v neklidných letech vlády Václava IV.
Komu sloužit.
Komu věřit.
A za čí mince bojovat.
Protože někdy je osud království ukrytý v koruně krále.
A někdy jen v několika stříbrných groších na dně obyčejného žoldnéřského měšce.
Měšec kupce z Kutné Hory
Kutná Hora, podzim léta Páně 1402
V domě U Zlatého groše bylo teplo.
Kamna hučela.
Na stole hořely dvě voskové svíce a jejich světlo se odráželo od kovových vah, které ležely mezi dvěma muži.
Ani jeden nevypadal jako bojovník.
Ani jeden nenosil meč.
A přesto oba věděli, že přichází nebezpečné časy.
Matěj z Kutné Hory vzal do ruky groš a položil jej na misku vah.
Pak druhý.
Pak třetí.
Pečlivě.
Jako vždy.
Naproti němu seděl Konrád z Norimberku, obchodník s látkami a kořením.
„To je všechno?“
Matěj přikývl.
„Pro dnešní cestu ano.“
Konrád si povzdechl.
„Před dvěma lety bych vezl trojnásobek.“
„Před dvěma lety byly jiné časy.“
„Právě o tom mluvím.“
Matěj se usmál.
Kupci si často stěžovali.
Někdy oprávněně.
Někdy ze zvyku.
Tentokrát však věděl, že má jeho přítel pravdu.
Před několika lety byla cesta mezi Kutnou Horou a Norimberkem téměř nudná.
Zaplatilo se clo.
Zaplatilo se mýto.
Najal se jeden ozbrojenec.
A člověk mohl vyrazit.
Dnes?
Dnes bylo potřeba najmout čtyři.
Někdy šest.
A ani to nestačilo.
„Kolik tě stála ochrana?“
„Dvanáct grošů.“
Matěj se zarazil.
„Dvanáct?“
„A to jsem smlouval.“
„Loni osm.“
„Vím.“
„Předloni pět.“
„Také vím.“
Konrád se napil vína.
„Lidé cítí, že se něco děje.“
„Co?“
„Nevědí.“
„To není odpověď.“
„Ale je.“
Kupec pokrčil rameny.
„Neznají příčinu. Jen vidí následky.“
Matěj mlčky přikývl.
To dávalo smysl.
Sedláci na trhu nevěděli nic o sporech markrabat.
Nevěděli nic o jednáních pánů.
Nevěděli nic o dvorských intrikách.
Ale všimli si, že železo zdražilo.
Že sůl stojí víc.
Že kupec přijel pozdě.
Že druhý nepřijel vůbec.
Tak poznával obyčejný člověk blížící se neklid.
Ne z kronik.
Z cen.
Konrád sáhl do svého měšce.
Vysypal jeho obsah na stůl.
Kutnohorské groše.
Floriny.
Několik říšských mincí.
Dokonce i jednu benátskou.
Matěj se pousmál.
„Ty snad vozíš půl Evropy.“
„Půl Evropy mi dluží peníze.“
„A druhá půlka?“
„Ta mě chce okrást.“
Oba se zasmáli.
Po chvíli však smích utichl.
Venku projel kolem domu jezdec.
Rychle.
Příliš rychle.
Jako někdo, kdo nese špatnou zprávu.
Konrád se za zvukem otočil.
„Vidíš?“
„Co?“
„Tohle dřív nebývalo.“
„Co přesně?“
„Spěch.“
Matěj nechápal.
Konrád však pokračoval.
„Když se daří obchodu, lidé cestují pomalu.“
„To je zvláštní myšlenka.“
„Ale pravdivá.“
Usmál se.
„Kupec, který vydělává, nikam nespěchá.“
„A když nevydělává?“
„Pak utíká.“
Chvíli oba mlčeli.
Z ulice se ozývaly hlasy.
Někdo zavíral krám.
Někdo nakládal vůz.
Někdo počítal denní tržbu.
Stejně jako každý večer.
A přesto bylo něco jinak.
„Pamatuješ si na mistra Ondřeje?“
zeptal se náhle Konrád.
„Kupce se solí?“
„Ano.“
„Co s ním?“
„Minulý týden prodal sklad.“
„Proč?“
„Řekl, že chce koupit pole.“
Matěj se zamračil.
„To nedává smysl.“
„Právě.“
Dlouho si oba hleděli do očí.
Nemuseli nic vysvětlovat.
Obchodníci poznají strach dřív než vojáci.
Protože vojáci dostanou rozkaz.
Kupci dostanou účet.
A účet nikdy nelže.
„Takže myslíš, že přijde válka?“
Konrád pokrčil rameny.
„Nevím.“
„To je odpověď hodná kněze.“
„Ne.“
Ukázal na mince mezi nimi.
„To je odpověď obchodníka.“
Vzál jeden groš a pomalu jej roztočil po stole.
Mince se chvíli točila ve světle svíček.
Pak se položila.
Lícem vzhůru.
„Víš, co je zvláštní?“
řekl.
„Povídej.“
„Králové si myslí, že vládnou zemi.“
„A nevládnou?“
„Jen trochu.“
Ukázal na groš.
„Tahle mince procestuje víc měst než většina šlechticů.“
Další ukázání.
„Slyší víc jazyků než většina kněží.“
A nakonec ji položil před sebe.
„A pozná blížící se problémy dřív než většina vojevůdců.“
Matěj se usmál.
„To zní skoro jako modlitba.“
„To není modlitba.“
Konrád dopil víno.
„To je účetnictví.“
Když o hodinu později odcházel do hostince, měl jeho měšec stále stejnou váhu.
Stejný počet mincí.
Stejné bohatství.
A přesto měl pocit, že je chudší než ráno.
Protože některé ztráty se nepočítají na groše.
Někdy člověk ztratí jistotu.
A když se začne ztrácet jistota, netrvá dlouho a začnou mizet i mince.
O několik měsíců později vstoupí do českých zemí vojska krále Zikmunda.
Ale toho večera to ještě nikdo nevěděl.
Kupci jen cítili to, co cítí obchodníci odnepaměti:
že se vzduch změnil.
A že časy, které přicházejí, nebudou levné.
Poklad zemského pána
Hrad Landštejn, zima léta Páně 1402
Sníh padal už třetí den.
Nádvoří pod věží zmizelo pod bílou pokrývkou a z lesa pod hradem vystupovaly jen tmavé špičky smrků.
Vilém z Landštejna stál u okna a díval se na krajinu.
Krásná.
Tichá.
A klamavá.
Protože člověk mohl vlastnit celý kraj a stejně neměl jistotu, že ho bude vlastnit i za rok.
Za jeho zády zapraskalo v krbu.
Písař rozvinul pergamen.
„Další zpráva z Prahy, pane.“
Vilém se neotočil.
„Čti.“
„Mluví se o nových sporech mezi královými stoupenci a markrabětem Joštem.“
„Zase.“
„Ano, pane.“
Vilém si povzdechl.
Za poslední měsíce slyšel podobných zpráv desítky.
Každá byla trochu jiná.
Každá byla trochu horší.
„A co Kutná Hora?“
„Těžba pokračuje.“
„To je dobře.“
„Ale kupci si stěžují na bezpečnost cest.“
Vilém přikývl.
To už věděl.
Věděl to dokonce lépe než kupci.
Protože kupci viděli přepadený vůz.
On viděl důvod.
V posledních letech se země změnila.
Ne navenek.
Hrady stály.
Města prosperovala.
Kostely zvonily.
Ale pod tím vším něco praskalo.
Jako led na rybníku na začátku jara.
Na první pohled pevný.
Ve skutečnosti připravený se rozlomit.
Odvrátil se od okna.
Na stole stála malá železem pobitá truhlice.
Položil na ni ruku.
Byla těžká.
Uvnitř ležely mince.
Ne stovky.
Ne tisíce.
Jen několik desítek těch nejlepších.
Dukáty.
Floriny.
Groše.
Peníze, které mohl kdykoliv použít.
Jeho skutečné bohatství neleželo v truhlici.
Leželo venku.
Ve třech vesnicích.
Ve dvou mlýnech.
V jednom rybníku.
V lese.
V polích.
V lidech.
Ale právě proto byly mince důležité.
Protože pole člověk neodnese.
Les člověk neodnese.
Vesnici člověk neodnese.
Mince ano.
Otevřel truhlici.
Vzdaleka nebyla plná.
Kdysi bývala.
Před lety.
Než opravil hradby.
Než vykoupil spor o hranice.
Než zaplatil věno své sestře.
Než pomohl bratranci.
Než král požádal o mimořádnou pomoc.
Písař se opatrně zeptal:
„Máme odpovědět panu z Hradce?“
Vilém se pousmál.
To byla otázka, která ho zaměstnávala celé týdny.
Pán z Hradce nabízel spojenectví.
Přátelství.
Společný postup.
Tak to alespoň nazýval.
Ve skutečnosti chtěl vědět jediné.
Na kterou stranu se Landštejnové postaví.
„Ne.“
„Ne?“
„Ještě ne.“
Písař překvapeně zvedl oči.
„Pane, většina šlechty už se rozhoduje.“
„Právě proto.“
Vilém vytáhl z truhlice jeden dukát.
Položil ho na stůl.
Vedle něj druhý.
Pak třetí.
Nakonec čtvrtý.
„Víš, co je zvláštní?“
Písař zavrtěl hlavou.
„Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že šlechtic rozhoduje podle cti.“
„A dnes?“
„Dnes vím, že nejdřív musí přežít.“
Mládí je jednoduché.
Nepřítel je nepřítel.
Přítel je přítel.
Správná věc je zřejmá.
Pak člověk zestárne.
A zjistí, že většina rozhodnutí není mezi dobrem a zlem.
Ale mezi dvěma špatnými možnostmi.
Venku zahoukal vítr.
Někde pod hradem zaštěkal pes.
„Kdybych se dnes přidal ke králi a on prohrál, co zůstane mému synovi?“
Písař mlčel.
„A kdybych se přidal k jeho nepřátelům a oni prohráli?“
Opět žádná odpověď.Vilém přikývl.
Přesně tak.
Proto váhal.
Ne ze zbabělosti.
Ze zodpovědnosti.
Žoldnéř riskuje vlastní život.
Kupec vlastní majetek.
Pán riskuje budoucnost lidí, kteří se narodí dlouho po jeho smrti.
Znovu zavřel truhlici.
Kovové víko dutě klaplo.
„Napiš panu z Hradce.“
„Co mám napsat?“
„Že děkuji za jeho přátelství.“
„Ano, pane.“
„A že o celé věci budu ještě přemýšlet.“
Písař si povzdechl.
„To nebude uspokojující odpověď.“
Vilém se pousmál.
„Právě proto je správná.“
Když písař odešel, zůstal v síni sám.
Přistoupil znovu k oknu.
Sníh stále padal.
Stejně tiše jako před hodinou.
Stejně tiše jako před sto lety.
Stejně tiše jako bude padat za sto let.
Králové přicházejí a odcházejí.
Války začínají a končí.
Mince mění majitele.
Ale země zůstává.
A povinností dobrého pána není vyhrát příští spor.
Je zajistit, aby jeho rod a jeho lidé přežili ten příští.
Identity
Verwenden Sie Silbergroschen als Standardwährung,
Gold für hohe Werte,
patiniertes Silber für Münzen mit niedrigem Wert.
Design
Specifications
Usage
RPG
Brettspiele und andere Spiele
Film- und Theaterrequisiten
Themenmärkte und ähnliche Veranstaltungen
Themen-Kinderlager
FAQ
Je mince Pražský groš oboustranná?
Ano, všechny naše mince jsou oboustranné. Pražský groš má na líci českého lva, na rubu je královská koruna, stejně jako u originálu.
Je to přesná replika originálu?
Ano, vychází z reálné podoby pražského groše. Design je replikou mince Václava II. z prvních ražeb groše krátce po roce 1300, velikost i váha je víceméně autentická.
Jaké nápisy jsou v okruží Pražského groše?
Na líci Pražského groše je GROSSI PRAGENSES (Pražské groše), Na rubu Pražského groše je ve vnějším okruží DEI GRACIA REX BOEMIE (Z Boží milosti král český) a ve vnitřním okruží WENCEZLAVS SECVNDVS. Pozdější ražby Pražského groše se lišily jménem panovníka.
Jaká je hmotnost jedné mince?
Cca 7 gramů.
Jaká je mince Pražský groš na omak?
Věrohodná, je to kovová mince.
Lze ji použít při boji v LARPu?
Ano, můžete ji třeba metat prakem. Ale doporučujeme ji jako platidlo, ne jako zbraň 🙂
Je mince vhodná pro LARP?
Ano, je vyrobena z odolné slitiny a má bezpečné zaoblené hrany.
Je to replika nebo fikce?
Je to dost věrná historická replika vytvořená v reálné velikosti podle reálné mince z doby Václava II.,
Lze minci používat i jako dárek?
Ano, často se využívá jako tematická drobnost nebo sběratelský předmět.
Je mince magnetická?
Ne
Jaká je životnost povrchové úpravy?
Záleží na způsobu používání, obecně – životnost je dlouhá.
Lze minci použít jako reálné platidlo nebo investici?
Ne — Můžete to zkusit, ale obáváme se, že nepochodíte, už pár staletí je stažena z oběhu 🙂
Jedná se o repliku pro hry, sběratelství nebo jako prop (není ražena ze stříbra a nemá reálnou hodnotu jako platidlo).
Bezpečnostní upozornění
Tato mince není hračka.
Nevhodné pro děti do 3 let – hrozí nebezpečí polknutí (malé části).
Ukládejte mimo dosah malých dětí.
Doplňková bezpečnostní doporučení
-
Mince je kovová a může být těžší než běžné plastové žetony.
-
Nepoužívat jako předmět k házení či úderu.
-
Nežvýkat, nevkládat do úst.
-
Nevhodné pro děti do 3 let bez dohledu dospělého.
Údržba a čištění mince
Běžné čištění
-
Otřít suchým nebo mírně navlhčeným měkkým hadříkem.
-
Pokud je patina výraznější, použít jemný mýdlový roztok a opět důkladně osušit.
-
Nepoužívat abrazivní prostředky nebo drátěnky — mohou poškodit povrchovou úpravu.
Co s mincí nedělat
-
Nenechávat dlouhodobě ve vlhku (prodloužíš životnost patiny i povrchu).
-
Nevystavovat agresivním chemikáliím (čisticí spreje, kyseliny, aceton, odlakovač).
-
Nedávat do myčky — teplo a tlak vody ničí povrchovou úpravu.
-
Nenechávat ve slané vodě (korozivní prostředí).
-
Nedávat do kapes společně s klíči — rychle poškrábou povrch.
Dlouhodobé skladování
-
Skladovat v suchu.
-
Ideálně ponechat v sáčku, krabičce nebo obálce.
Mince jsme původně vytvářeli pro naše hry (http://cestycasem.cz), Pražské groše speciálně Interregnum 1313 alias Krvavé časy http://interregnum.cz
Mohlo by se Vám líbit…
-
Mince českého království 1403
Rozpětí cen: 250,00Kč až 9.750,00KčVýběr možností Tento produkt má více variant. Možnosti lze vybrat na stránce produktu
Související produkty
-
Mince napoleonské doby
Rozpětí cen: 750,00Kč až 9.250,00KčVýběr možností Tento produkt má více variant. Možnosti lze vybrat na stránce produktu -
Trojlist – fantasy mince rovnováhy
20,00KčVýběr možností Tento produkt má více variant. Možnosti lze vybrat na stránce produktu -
Sestercius Caesar – římská kovová mince
20,00KčVýběr možností Tento produkt má více variant. Možnosti lze vybrat na stránce produktu -
Saladin Mince – replika pro rpg, deskovky, larp a další hry
20,00KčVýběr možností Tento produkt má více variant. Možnosti lze vybrat na stránce produktu